Ve vývoji her není místo pro 1v5: Nástrahy hrdinské mentality (a jak se jí bránit)

Ve svých prvních dvou letošních příspěvcích (1, 2) jsem psal o detailech cílů Riotu, o tom, jak pracujeme, a o kouzlu spolupráce. V tomto díle se ale chci odpoutat od každodenní práce a rozepsat se o rovnováze mezi prací a životem, o hodnotě hraní a o tom, jak se náš průmysl může odklonit od hrdinské mentality, když jste v práci nonstop.

Soustředit se na něco jiného než práci je teď pro mě vlastně docela relevantní, protože jsem nedávno ukončil svou 12týdenní rodičovskou dovolenou.

Nad rámec práce

3. září 2022, kdy Arcane získalo cenu Emmy za nejlepší animovaný program, byl jedním z nejpyšnějších okamžiků mého (profesionálního) života. Ale vidíte na té fotce z onoho dne něco neobvyklého?

Výkonný ředitel firmy tam nebyl. A nelituju toho ani na sekundu. Nečetl jsem e-maily s blahopřáním ani zprávy na Slacku. Nepřipojil jsem se na poradu, abych se o té výhře pobavil. Vlastně jsem tou dobou vůbec nepracoval, protože jsem byl doma s něčím mnohem důležitějším: se svým čtvrtým dítětem. Tuto volbu jsem nebral na lehkou váhu. Zbožňuju svou práci v Riotu, zbožňuju Arcane, ale svou rodinu zbožňuju ze všeho nejvíc.

A to není pouhá výmluva manažera. Svou rodičovskou dovolenou jsem bral velmi vážně: žádné porady, žádné e-maily, žádný Slack po celou dobu. Nechtěl jsem slyšet o ničem, leda by v naší budově doslova hořelo. Jasně, uteklo mi kvůli tomu pár úžasných věcí (prý jsem promeškal pár opravdu skvělých herních testů budoucího obsahu 👀), ale řekl bych, že moje děcko má hodnotu alespoň 99 cen Emmy. Výrazně se mi snížil stres, mohl jsem představit svou rodinu ve Francii našemu nejnovějšímu přírůstku a vrátil jsem se s novou vášní pro další kapitolu Riotu.

Rovněž jsem měl šanci (díky nepředvídatelné povaze nových otcovských povinností) dohnat pár offline her, když jsem zrovna měl volněji. Zrovna jsem dohrál Triangle Strategy a vrátil se ke Slay the Spire, tentokrát k té úžasné verzi na mobily.

Mnozí si kvůli tomu možná myslí, že šlo o nějaké vybočení; že když jsem se vrátil, musel jsem dřít, abych dohnal spoustu práce, a od té doby se nekonečně plahočím. Tohle naštěstí nemůže být vzdálenější pravdě, a to díky vyváženému přístupu k práci v Riotu. 

Konec hrdinské mentality

Na začátku své kariéry jsem měl zvrácený nápad, že přestávky jsou špatné a dlouhá pracovní doba znamenala, že jsem „byl vidět“. Byl jsem hrdý na to, že jsem byl vždy dostupný, psal jsem e-maily ve kteroukoliv hodinu a na dovolené jsem byl stejně produktivní jako v kanceláři. Stručně řečeno jsem chtěl být hrdinou. Rychle mi došlo, jak jsem se mýlil. 

V tak kreativním oboru, jako je ten náš, je úspěšné provedení pouze jednou částí bitvy. Inspiraci často čerpáme z výher i proher a inovace vyžaduje pečlivě vyvážený recept se správným poměrem surovin, přičemž jednou z těch nejdůležitějších je nastavení mysli. Vím, že pokud si nenajdu ten správný způsob, jak se dobít, nebudu v té nejlepší kreativní formě a nebudu připraven spolupracovat způsobem, který vede ke skvělým inovacím pro hráče.

Dobíjení může mít mnoho podob. Může to být čas strávený s vaší oblíbenou hrou, dohánění nejnovějších seriálů na Netflixu anebo dobré jídlo s rodinou a přáteli. Občas je to skutečná dovolená, pro mě pokud možno dovolená na lyžích a s čerstvě napadaným sněhem. Tak nebo tak, tento čas, kdy jste zcela odpojení od práce, je nedocenitelný. 

Když vidím, že v roce 2022 jsou v našem průmyslu stále vůdci, kteří oslavují 100hodinový pracovní týden, říká mi to, že herní společnosti se dostatečně nepoučily z minulosti tohoto průmyslu. Až příliš často herní společnosti zklamaly lidi, kteří během dospívání snili o tom, že budou dělat hry. V Riotu se snažíme mluvit o svých selháních a poznatcích transparentně, pokud jde o kulturu, takže vám chci upřímně říct, jak přistupujeme k rovnováze mezi prací a životem a jak jsme vybudovali Riot tak, abychom se vyhnuli crunchi.

Chápu, že pracovat během nekonečných hodin a přetěžovat se, abyste byli pořád „vidět“ (alias hrdinská mentalita), je občas nutné. Pokud rozbíháte svůj startup nebo má vaše firma problémy, pak taková oddanost může být nejen nutná, ale rovněž dodá energii lidem, aby svou firmu nasměrovali pozitivním směrem. Ale pokud máte zdravou, rostoucí globální firmu, není to zkrátka udržitelné. Cílem výkonného ředitele by mělo být vybudovat organizaci, která vzkvétá i bez hrdinské mentality.

Rovnováha mezi prací a životem nenastane jen tak. Usilovně se snažíme vytvářet pracovní kulturu, která odměňuje kreativní myšlení a řešení problémů a která nevyžaduje, aby Rioteři věnovali celý den jenom práci. Vždycky se najdou nějaké další úkoly, takže se musíte záměrně věnovat plánování, produkci a budování přístupu k práci, který crunch neodměňuje (ani nevyžaduje). Jakožto vůdci rovněž musíme vědět, že když pracujeme nonstop, během víkendů i dlouhých nocí, i když to nežádáme od ostatních, budou si myslet, že to musí dělat taky. 

Ve firmě, která se soustředí na tituly s živými službami, jako je Riot, nemůžeme vnímat vydání nějakého obsahu jako podmínku výhry. Vydat hru pro nás znamená něco jako projít fází konceptu... ta skutečná hra je teprve před námi. Znamená to být připraven podporovat hry celé měsíce, roky, či snad i desetiletí po vydání. Pokud to chcete dělat správně, musíte vědět, kdy ustoupit, odpočívat, přeskupit se a vrátit se příští týden v lepší formě. Kdy se nevrhnout do boje 1v5; kdy nebýt hrdinou. 

Chci uznat, že ačkoliv to všechno zní skvěle, existují období, kdy Rioteři – například ti, kteří hráčům připravují úžasné zážitky jako MS, nebo ti v poslední fázi před velkou premiérou – věnují obrovské množství času tomu, aby byl daný zážitek co možná nejlepší. Vážíme si jejich tvrdé práce a úžasné realizace těchto významných okamžiků. Rovněž uznáváme, že po náročném dni je vždy důležité dát těm Rioterům prostor pro dobytí baterek po velkém úsilí způsobem, který si zvolí. 

Tu a tam dojde k dlouhé pracovní době, ale když se z tvrdé práce stane crunch a z „tu a tam“ se stane běžná věc, je to selhání vedení. Na rovnováhu mezi prací a životem se konkrétně ptáme i v rámci interních průzkumů; pokud se nějaký tým výrazně odchyluje od průměru, chceme to vědět ihned a začít to s týmem řešit. 

Podpora Rioterů a Rioťáčků

Nadále aktivně hledáme způsoby, jak Rioterům umožnit, aby si užívali život mimo práci.

Během posledních několika let jsme rozšířili pravidla rodičovské dovolené a dnes má většina Rioterů nárok minimálně na 12 týdnů placené rodičovské dovolené. Rovněž jsem hrdý na to, že nabízíme úžasné výhody týkající se plodnosti, adopce a náhradního rodičovství Rioterům všech pohlaví, protože víme, že rodina může být extrémně důležitou součástí života.

Také jsme nedávno zavedli odpočinkový program, díky kterému si mohou Rioteři s dlouhou definitivou dát naprostou pauzu od práce. Rád poslouchám o místech, kam lidi jezdí, o koníčcích, které si našli, atd., a také rád vidím svěží nastavení mysli, se kterým se do Riotu vrací.

Zkrátka a dobře: chceme, aby si Rioteři užívali života, nejen práce a života.

Což nám přivádí k další důležité součásti rovnováhy mezi prací a životem v Riotu: k naší otevřené zásadě placené dovolené.

Připouštím, že o takové zásady se v technickém světě vedou spory. Kritici zásad, jako jsou ty naše, říkají, že zaměstnanci se zdráhají požádat o dovolenou, a proto tohoto neuvěřitelně cenného benefitu nevyužívají. Zpočátku jsem nevěřil, že taková mentalita existuje, ale byla to pravda! Tak jsme to trochu vynutili: pobočku zavíráme dvakrát do roka, abychom zavedli povinnou letní a zimní přestávku (a pořád vyzýváme Riotery, aby využívali otevřené placené dovolené po zbytek roku).

Každý rok na týden v létě a na další dva týdny v zimě se celá firma zastaví a společně se zhluboka nadechne (bylo rovněž důležité mít řešení pro ty Riotery, kteří provozují naše živé hry a esporty, takže ti si dávají dílčí povinné přestávky jindy). Jelikož během této doby žádáme kompletní odpojení od práce a celá organizace si bere volno najednou, mohou Rioteři odpočívat naplno a nebát se, že až se vrátí, bude je čekat hromada zpráv na Slacku a záplava e-mailů, které budou muset řešit. 

Pracujeme tvrdě, bavíme se tvrdě

Hraní samozřejmě bereme vážně po celý rok, nejen když máme placenou dovolenou.

Po celou dobu existence Riotu jsme Riotery vždy vyzývali, aby si udělali volno a zahráli si a prožili všechno, co vytváříme. Tohle může mít řadu podob – od hraní v PC kavárnách na našem kampusu (které jsou vymodelované podle PC heren v Jižní Koreji) přes zapojení do herních testů po epickou kampaň D&D s přáteli. Je nezbytné, aby Rioteři věděli, jaké to je, hrát jako hráč. Já v pohodě hraju 15–20 hodin týdně během osobního volna, a to nad rámec běžných pracovních testů, kterých se účastním.

Dokonce pořádáme každoroční interní turnaj v každé z našich her jménem Rumble (na záznamy z Rumble se můžete podívat zde). Stalo se to nedílnou součástí toho, díky čemu je Riot speciální a jak spojuje týmy, i když je jejich práce od vyvážení her velmi vzdálená (například jeden z našich nejslavnějších týmů v Rumble se skládal z Rioterů z finančního oddělení). Rovněž toho využíváme k testování nových funkcí (počkejte si na turnajový režim podobný turnaji Clash ve VALORANTU, který vyjde již brzyTM). Je to skutečně speciální okamžik v roce a nad těmi cenami byste taky neohrnovali nos... Pořád ještě závidím, kdykoliv spatřím jednu z těchhle bund.

Riotery ale nevyzýváme jen k tomu, aby hráli naše hry. Poskytujeme každoroční stipendium, kterému říkáme Play Fund, jenž má konkrétně za cíl pomáhat Rioterům kupovat si hry od našich konkurentů. Neustále se potřebujeme učit od ostatních studií, z jejich úspěchů i chyb, abychom dokázali držet krok s potřebami hráčů a vytvářet pro ně neuvěřitelné zážitky.

Jak nasměrovat rovnováhu mezi prací a životem směrem k životu

Je to zvláštní. Když jsem poprvé odešel z Francie, myslel jsem si, že je to místo, kde je těžké dokončit práci: ty 35hodinové pracovní týdny a dlouhá letní dovolená mi přišly jako velké překážky pro produktivitu. Nyní, o 20 let později, se snažím zavést podobnou kulturu odpočinku a dobíjení sil i mezi naše týmy v USA. (Ano, za těch dvacet let jsem se toho hodně naučil.) A nebude to snadné.

Na místech, jako je USA, momentálně není vnímání toho, co představuje těžká – a cenná – práce, zdravé. Ale já a my v Riotu nadále chceme dělat změny, ze kterých budou Rioteři těžit, stejně jako jsme to za ty roky dělali pro hráče. Rioteři většinou rádi pracují tam, kde pracují. A já myslím, že velká část toho uspokojení pramení z toho, že mohou žít svůj život, aby pak do práce přišlo jejich nejlepší já a sloužilo hráčům.

Závěrem vám dám jednu radu. Pokud nemáte naplánovanou svou příští dovolenou, i kdybyste měli jen zůstat doma a užívat si volno tak, že budete dohánět hry na Steamu, začněte plánovat hned teď. A až si tu přestávku uděláte, snažte se už při návratu do práce mít alespoň tušení, kdy si uděláte další přestávku. Váš mozek a vaši kolegové vám poděkují, když se vrátíte plní energie, připravení řešit problémy a překypovat kreativitou. V herním vývoji nejsou hrdinové, takže odložte tu kápi a zabalte si kufr na další dobrodružství.