Hraní v Turecku nebylo vždy snadné. Na začátku třetího tisíciletí se turečtí hráči pachtili za nelegálními kopiemi oblíbených titulů, protože velcí vydavatelé a distributoři ignorovali vášnivou hráčskou základnu, která toužila po hraní jejich her. Mezi hráči na lovu po žhavých novinkách byl Hasan Colakoglu. V těchto dnech je viceprezidentem mezinárodního oddělení Riotu, kde se soustředí na budování dlouhodobých komunit lokalizováním hráčského zážitku. V roce 2003 však byl jedním z mnoha tureckých hráčů, kteří hledali lepší zážitek. Jelikož ho už nebavilo hledat, snažil se poskytnout řešení. 

„Chtěl jsem, aby se má kariéra soustředila na vylepšení kvality života tureckých hráčů,“ řekl Hasan. „Přesně takový cíl měl Avaturk, můj první startup. Distribuovali jsme krabicové hry a provozovali pár soutěžních serverů v hrách jako Unreal Tournament, Counter-Strike a FIFA. Pak jsme uzavřeli partnerství s World Cyber Games z Koreje, kteří organizovali nejranější fáze esportů.“ 

Tehdy byl obor soutěžních her stále okrajový. Do roku 2005 peníze došly a Hasanův startup zavřel dveře. Ale jeho mise se nezměnila. Když hledal, co bude dělat dál, dozvěděl se, že do Turecka přichází jedna z jeho nejoblíbenějších značek. 

„Zjistil jsem, že si v Turecku otevře distribuční pobočku Nintendo,“ řekl Hasan. „Stal jsem se zemským manažerem Nintenda v době, které říkám zlatá éra Nintenda. Vydali jsme DS, 3DS a spoustu skvělých her. Byla to velká zábava. Ale moje srdce vždy patřilo soutěžním PC hrám.“ 

Na vrcholu tehdejší konzolové generace byl obchodní model Riotu trochu zvláštní. Soustředit se zcela na jednu bezplatnou hru pouze na PC – League of Legends – bylo v rozporu s tradičním herním modelem. Ale pro Hasana to byl přesně ten typ hry, který ho zajímal. 

„S Nicolem jsem se seznámil v roce 2011, když jsem četl o rostoucím úspěchu Riotu,“ řekl Hasan. „Prostě jsem požádal o vydavatelskou licenci, abych mohl LoL přinést do Turecka. Jenže jsem se dozvěděl, že Riot licence neposkytuje, jen s výjimkou mimořádných okolností. Ale řekl mi: ‚Pokud máš o tu hru zájem, právě teď najímáme v Turecku nové lidi.‘“ 

Po zdlouhavém procesu pohovorů – což se během následující dekády v Riotu rozhodně nezměnilo – se Hasan přidal k Riotu jako první zaměstnanec v Turecku. Tehdy Riot čítal celkem asi 400 zaměstnanců. Nyní má firma přes 4000 zaměstnanců a víc než 20 poboček po celém světě. Když Hasan otevřel istanbulskou pobočku v roce 2012, stala se šestou pobočkou Riotu.

„Soustředil jsem se na lokalizaci hry tím, že jsem tureckým hráčům poskytoval tu nejlepší službu v dané kategorii,“ řekl Hasan. „Tehdy to prostě neexistovalo. Pro hráče to bylo něco naprosto jiného než to, na co byli zvyklí – a bylo to vidět. Hra se rychle rozrůstala a stala se největší hrou v Turecku a vrcholovým esportem.“ 

Coby zemský manažer v Turecku se Hasan snažil zajistit zážitek, který sám chtěl coby hráč. Ale aby skutečně pochopil, jak hráči hru vnímali, zavedl nekonvenční strategii. 

„Předtím, než League of Legends vyšlo v Turecku v roce 2012, jsem přišel s jedinečným nápadem nenajímat externí zástupce pro hráčskou podporu,“ směje se Hasan. „Řekl jsem: ‚Máme tady 30 Rioterů a já chci, aby všichni lépe chápali cestu hráče.‘ Takže jsme všechny donutili, aby kromě své normální práce odpovídali na 20–30 žádostí hráčů. Řešili jsme všechno od přechodu na jiné servery po problémy se systémem hráčského tribunálu, které jsme tehdy měli. Myslím, že se to v historii Riotu už nikdy znovu nezkusilo, a to má dobrý důvod.“

 

 

Tým sice primárně zjistil, jak důležití jsou dedikovaní zástupci hráčské podpory, ale experiment přeci jen poskytl důležitý a přímý vhled do toho, jaký měli hráči zážitek s League of Legends, když v Turecku vyšlo. Postupem času se pobočka rozrůstala – původně to byl jen Hasan, pak 30 zaměstnanců v době otevření a nakonec až 60. Ale zatímco se rozrůstala tato pobočka, rozrůstal se i Riot. A bylo potřeba provést změny, které by reflektovaly rostoucí firmu i hráčskou základnu. 

V roce 2016 se Hasan přestěhoval do hlavní centrály v Los Angeles, kde se ujal pozice vedoucího ředitele nových trhů. Nové trhy zahrnovaly země od Brazílie přes Turecko a Rusko až po Mexiko. I když jsou kultury a komunity v těchto zemích odlišné, jejich zážitek s hrami byl vlastně docela podobný. 

„Hráči jsou koneckonců hráči. Jsou tu jazykové výzvy a občas i vládní výzvy, ale když se zamyslíte nad tím, jaký zážitek má hráč ve vietnamské PC herně a jaký zážitek má hráč v turecké PC herně, je to stejné,“ řekl Hasan. 

Takže jeho cílem se stalo zajistit, aby globální pobočky Riotu spolupracovaly. Musely se dělit o své vlastní poznatky. A potřebovaly větší podporu ze strany hlavní pobočky. 

„V raných dnech byly naše zemské pobočky docela samostatné,“ řekl. „Musely přijít na to, jak v dané oblasti dělat byznys po svém. Takže jsme museli vymyslet, jak efektivně centralizovat funkce a jak může globální tým poskytovat lokálním týmům větší podporu. Díky tomu mají tyto týmy více času na to, aby se mohly opravdu propojit s hráči ve svých regionech a vytvářet hyper lokální aktivace.“ 

Vedení Riotu je plné bývalých zemských manažerů. Hasan přišel z Turecka. Hannes Seifert, původně zemský manažer v Německu, nyní vede evropské operace. Lorena Batarse začala s operacemi v Latinské Americe a nyní vede vydavatelství v Amerikách. Alex Kraynov, původně zemský manažer pro Rusko, vede vydavatelství v regionu APAC.

Zemští manažeři patří v Riotu mezi ty nejdůležitější role. Jsou přímo odpovědní za širokou škálu funkcí od esportů přes vládní vztahy po podporu partnerství. Ve svém regionu fungují jako hlas hráčů a zbytek Riotu informují o tom, jak hráči hrají a co potřebují, aby si mohli hry od Riotu užívat víc. 

Od té doby, co byl Hasan zemským manažerem, se tato role změnila, aby se zemští manažeři mohli soustředit na to, co je pro hráče v daných regionech skutečně důležité.

„Vedl jsem League of Legends v Turecku se 60 lidmi,“ řekl Hasan. „Nyní má zemský manažer Erdinc Iyikul tým asi 15 Rioterů, stará se o 5 her a asi o třikrát větší počet hráčů, než když jsem tam byl já. Je to možné díky změnám, které jsme udělali jako firma, a díky úkolům, o které už se zemský manažer starat nemusí. Už nejsou odpovědní za vedení každého aspektu hry. Jak jsme rostli, museli jsme se změnit, aby zemský manažer nemusel obětovat souznění s hráči a lokální možnosti.“ 

Ale práce zbývá pořád spousta. Jelikož teď máme několik her a zábavních značek (a další jsou na cestě), rozšiřujeme naše vydavatelské úsilí, abychom měli jistotu, že si všichni hráči mohou užívat hry tím nejlepším možným způsobem. To znamená i nadále zaplňovat každou naši pobočku zapálenými novými Riotery. Znamená to otevírat nové pobočky, aby měli Rioteři ještě blíž k hráčům ve svém regionu. A také to znamená změnit způsob, jak fungujeme jako firma, abychom měli jistotu, že každá pobočka – ať už je v Turecku, Brazílii, Japonsku, nebo ve kterémkoliv jiném globálním městě, kterému říkáme domov – spolupracovala a snažila se klást zážitek hráčů na první místo.